To jak se dnes oblékáme bereme jako samozřejmost. Nenapadne nás ani se pozastavit, že tomu tak dříve nebylo a pravda je, že to opravdu není tak dlouho, co se začal nosit první dámský kostýmek. Teprve v posledním desetiletí 19. století začaly ženy kombinovat dámskou a pánskou módu.
Neuvěřitelné, že dámský kostým nepřišel na svět dříve než na konci 19. století.
Dámský kostýmek vtrhl mezi ženy a ukázal svou praktičnost. Přišel nový životní styl – halenky, sukně a kabátky objevili ženy všech typů, od sportovkyň po cestovatelky, učitelky i sekretářky.
„Jak jsme mohly žít bez halenky? Jak to, že na to tohle nikdo dřív nepřišel?“ Ptaly se dámy už na počátku 20. století.
Na den své popravy ve Vincenském lese roku 1917 si Mata Hari údajně měla obléknout nejnovější model kostýmu od Creeda.
Začala 1. světová válka a konfekční průmysl chrlil vojanské uniformy jako na běžícím páse, netrvalo dlouho a objevila se i první dámská uniforma. Průkopnice byla lady Edwina Mountbbatterová, která si svoji uniformu nechala zhotovit v Savile Row. Později však už ani dámská uniforma nevyvolávala problém.
Během 2. světové války zásobovala veškerá textilní výroba armádu, takže civilní krejčovství muselo přešívat jen to, co zbylo. Vznikaly tak vypasované kostýmy s vycpanými rameni, které působily doslova válečně.
V 80. letech 20. století ztratily kostýmy na uniformnosti a pojaly nový střih s výraznými rameny. Vypadlo to, že dámy dosáhly vrcholu. Vyrovnaly se mužům a v mnohém je dokonce předčily. Byly vzdělané, angažovaly s v politice, řídily auta a při tom všem se staraly o rodinu a vychovávaly děti.
Gabrielle Bonheur „Coco“ Chanel se uměla na věc podívat jinak a viděla vše jinak už právě v době, kdy ženy byly oděny do šatů belle époque se všemi mašlemi a volánky. Její životní styl byl zcela jiný. Právě ona toho pro dámské oblékání dokázal udělat od roku 1883 až do roku 1971 nejvíce.
Právě Coco Chanel dokázala udělat z dámského kostýmku nejen vojenskou uniformu! Byla to ona, kdo učinil „panský oblek ušitým pro dámu“ moderně ženským.
Už někdy kolem roku 1916 uviděla svůj kostým. Poměrně krátkou sukni se záhybem a kabátek kardiganového střihu, vše ušité z elastického vlněného žerzeje. Kostýmek doplnila umělou květinou a šňůrou perel nebo jinou bižuterií a nekonečně jej tak vzdálila od představy, jakou snad svět do té doby o dámském kostýmku choval.
Madmoiiselle Chanel musela na pěknou řádku let scénu opustit a zdržovala se v postranní někde ve Švýcarsku. Na scénu se opět vrátila roku 154 a představila svůj zbrusu nový Chanel kostýmek, který byl nazdobený materiálem, barvou, lemy, řetízky a knoflíky a přitom tak jednoduchý. Tento kostýmek jako jeden z nový zářných příkladů scénu dodnes neopustil.
V dnešní době už většina nevidí oblečení, které je vytrženo z pánského šatníku, ale je pro dámu, neboť zřejmě neexistuje jiný oděv, který mi by dámy a jejich ženskost dokázal lépe otestovat, než právě dámský kostým.
Citováno z knihy Jenom pár hadříků. Napsala a vydala Běla Janoštíková v Praze v roce 2010.
