27ZOBRAZENÍ

Malé holčičky si nejčastěji hrají na kadeřnice, zdravotní sestřičky, prodavačky. Chlapci zase na hasiče, policisty nebo řidiče kamionu. Pak trochu zestárneme a těšíme se na to, až budeme moct bez omezení pít alkohol, kouřit, chodit domu kdy chceme, být kde chceme a dělat si co chceme. Ale co když dospělost opravdu není taková, jak si ji už od mala představujeme?

Podle zákona se dospělým stáváme v osmnácti letech. Od té doby smíme pít alkohol, máme plnou trestní zodpovědnost, můžeme řídit automobil nebo uzavřít sňatek. To je ovšem pouze “papírová” dospělost. Ta “pravá” se zakládá na uplně jiných hodnotách, a to především na schopnosti se o sebe v životě postarat…

Bydlím sama, jsem dospělá?!

Vyjdeme střední školu a teď je na nás, zda začneme pracovat nebo půjdeme na vysokou školu, kde nás čeká skvělý studentský život, kdy začneš bydlet sama na koleji nebo dokonce v podnájmu. A hlavně bez rodičů! Budu konečně dospělá, řekneš si… Nebo ne?

Na účtě budeš mít neustále dostatek financí, paušál za účet vždy zaplacený, peníze na obědy i na kolej také. Takže přiznej si to, opravdu jsi už samostatná nebo prostě jsi se stala někým, kdo na týden odjede z domova, ale na víkendy se tam opět velice rád vrací, protože právě tam vždy ráno budeš mít přichystané čerstvé rohlíky a kakao, teplý oběd a kapesné na další týden.

Pracuju, jsem dospělá?

Je pravda, že i studenti si občas najdou brigádu a snaží se si na nějaké životní náklady vydělat sami a nejsou pak na rodičích tolik finančně závislí, ovšem stále mají u rodičů domov a zázemí, které jim vysokoškolská kolej neposkytne.

Dalším příkladem jsou ti z nás, kteří začnou po dovršení osmnáctého roku pracovat, ale stále bydlí u rodičů. Tito lidé jsou sice zcela finančně nezávislí, ale pořád nejsou od rodičů odpoutáni. Ale právě takovým osamostatněním teprve začíná ta “pravá” dospělost.

Je to právě to, když už bydlíš sama a každý měsíc ti přijde několik složenek, které už za tebe nezaplatí rodiče, ale musíš ty sama. Je to také to, když právě zaplatíš vše, co musíš a za zbylé peníze si nekoupíš nový telefon, tak aby ti už nic nezbylo a pár dní do další výplaty si neměla ani co jíst. Naučíš se šetřit, myslet dopředu, zjistíš, že už za sebou nemáš maminku a tatínka, kteří za tebe vždy všechno vyřeší, ale už se životem musíš protloukat sama. To je právě ta pravá dospělost.

Dospělostí končí to najradostnější období života, po kterém teprve začínají ty opravdové starosti. A ne každý je schopen vzdát se tohoto luxusu už v osmnácti letech. Takže dokud ještě můžeš, neutíkej pryč od rodičů, i když si občas myslíš, že to tak bude nejlepší, protože až bude sedět ve svém bytě a koukat u oběda do zdi, dojde ti, jak moc ti chybí…